LINIE HŘEBCŮ

 

jméno

rok narození

barva

otec

matka

Ak Belek

1931

bělouš

Ata Chodžanok

434 Chodža

Dor Bairam

1925

tm. hnědák

Kurt Bai (vraný)

Ingliss Kurro

Ak Sakal

1930

bělouš

Ak Sakal

Iljas

Fakirpelvan

1951

ryzák

629 Fakir Sulu

647 Egoza

Gelišikli

1949

zlatý hnědák

629 Fakir Sulu

104 Gezel

Posman

1919

zlatý hnědák

895 Kermek 2

Kul Murat Šachar

Sovchoz 2

1978

hnědák

871 Gindukuš

1630 Okis 8

El

 1932

hnědák

247 Tugurbaj

177 Elkab

Karlavač

1939

tmavý plavák

347 Vezir

60 Barok

Toporbaj

1918

plavák

Mele Chadži Nur

Chodža Bal

Sere

1965

zlatý plavák

579 Synok

1195 Enyš

Melekuš

1909

plavák

2a Bojnou

Oraz Nijaz Karadašli

Peren

1955

zlatý plavák

711 Erkus

1321 Pobeda

Skak

1940

hnědák

141 Kizyl

377 Skala

Everdy Teleke

1914

tmavý plavák

69 Dovlet Išan

Everdy Teleke

Kaplan

1957

vraník

736 Kejmir

1249 Kelte

Kir Sakar

1936

bělouš

16 Algyr

8 Ajden

Arab

1930

bělouš

4 Ag Išan

Ata Guš

Achaltekinské koně  dnes řadíme do 18 linií.  Linie vznikají po významných hřebcích a přetrvávají nebo zanikají podle toho jak se prosazují na svých hřebčích potomcích. Již zcela zaniklými liniemi jsou Gečeli a Niderbai. Z původní linie Sultan Guli se přes hřebce Slučaj jeho synem 629 Fakir Sulu odštěpili dvě nové linie a to Gelišikli a Fakirpelvan. Z linie Čopar Kel vznikli linie Ak Belek, Dor Bairam, Ak Sakal.

Ostatní linie, přesněji 70 % achaltekinské populace směřuje k hřebci 2a Boinou.

Legendární hřebec 2a Boinou byl hřebcem velmi typickým, avšak menšího vzrůstu (153cm). Měl suchou hlavu, štíhlý, dlouhý krk a šavlovitý postoj zadních končetin.  Narodil se roku 1885 po hřebci Leljaning Čepi z achaltekinské klisny neznámého jména. Byl vynikajícím dostihovým koněm a posléze se stal nejvýznamnějším plemeníkem své doby. Jeho potomstvo bylo na dostihových drahách rovněž velice úspěšné a  tak se Boinou proslavil jako plemeník po celém Turkmenistánu. Boinou uhynul 7. 11. 1908 ve věku 23 let.